Vojtův pohled z tribuny:

Turnaj Trutnovká Dračice je i pro diváky vždy velkým zážitkem. Hraje ve velmi neobvyklém formátu (pálení ze stativu, nekonečně outů, směna na pevný čas), což klade velký důraz na pozornost a rychlé rozhodování hráček, ale hlavně má hra neuvěřitelný spád. Současně je ve škole kde se hraje také skvělá „tribuna“, tedy vyvýšený ochoz kolem tělocvičny, ale hlavně je k dispozici i bar s občerstvením po celý den. Kombinace těchto faktorů vždy zajistí divákům skvělé zážitky ze hry. A samozřejmě také mezinárodní obsazení, kdy bouřlivé povzbuzování cizími jazyky jako je zpěvné „Košněvííce“ nebo „Kentauri Varšáááva“ evokuje atmosféru velkých mezinárodních turnajů.

Stormsí holky měly tentokrát velkou marodku a musely být posíleny hned 4 hráčkami z domácího Trutnova. Nesobecky a celkem pochopitelně nám dali všechny 4 hráčky z kategorie U11, přičemž některá vypadaly jako U9, což se na hře malinko projevilo. Ale nedá se říct, že by hostky pouze statovaly – docela dost bodů zařídily buď posuny nebo doběhy na naše odpaly, takže ve finále byly vítanými posilami. Což i samy hráčky kvitovaly slovy „no s našima bychom si nikdy takhle nezahrály“ a i jejich rodiče nás na tribuně hlasitě podporovali např. výroky „ty z Prahy nejsou tak špatný, ne táto?“.

O výsledcích a výkonech jistě napíší i trenéři, za nás otce na tribuně snad jen drobný rozbor. Přesto že Storms skončily poslední a nevyhrály ani jeden zápas, nedá se říct, že by výkony byly vyloženě špatné. Pokaždé nás zradila hlava – po jedné nepovedené směně (bohužel vždy 1. či 2.) jsme se nikdy nedokázali nadechnout k výkonu, který by manko smazal, a vždy jsme jen odtahovaly. To nikdy není příjemné. A situace, kdy máme na pálce 4 velmi nezkušené hráčky z HSM tomu také nepomohla. Nehledě na Karin, která na odpal vždy doskákala po jedné noze – ale velký respekt před takovým srdcem!! Jak už se ozývalo po Turnaji v Berouně – asi potřebujeme angažovat nějakého zaříkávače koní, který by holkám dokázal do hlav dostat „vítězného ducha“. A možná i umění běhat a skákat parkur. Protože technicky na to měly, když se dařilo tak pole fungovalo jako dobře namazaný stroj a odpaly lítaly až na zadní stranu tělocvičny – a pěkně vysoko. Jenže bohužel, vždy jen chvíli. Pak to spadlo jako House of Cards.

A co říct závěrem? Co bude za rok, nikdo neví – kolik U13 ze současného kádru se bude účastnit a jaké budou výsledky. Každopádně se ale tatínci těší na další zápasy, až nastoupíme v plné palbě na antuce.

Vojta Hündl, tatínek a dvorní on-line komentátor

Chuckův pohled z hřiště:

Na Dračici jezdím tradičně rád. Vždy super atmosféra domácího prostředí, nehádaví koučové (většinou :D), klidní rozhodčí. A hlavně super rychlá hra, kde se projeví postřeh a koncentrace jednotlivých hráček, což na tréninku mnohdy nenamodelujeme. A holky to tam VŽDY baví..

Tentokrát jsme jeli bohužel jen se 6ti hráčkami, ostatní do toho hodily „vidle“. Neberte si to osobně, mně jako kaučovi je jedno jaký je důvod (nemoc, prázdniny, babička), prostě tam nejsou… jejich smůla, my to těm ostatním nezkazíme.. Půjčili jsme si Elenku Mačákovou z Kotlářky (nadšená, chce jet s námi i do Polska) a na místě jsme dostali 4 začínající hráčky domácího Trutnova, aspoň jsme mohli střídat a odpočívat.

Hraje se 4 x 4 minuty, což je "záhul" jak na nohy, ruce, postřeh, tak i na psychiku. Neustále se hraje pod tlakem, chvíli se daří, chvíli ne, projeví se charaktery...

Nebudu rozepisovat jednotlivé zápasy, to bylo online od zpravodaje Vojty Hündla, spíše se zaměřím na zhodnocení víkendu.

Všeobecně mne holky příjemně překvapily, jak dobře jim šla hra v poli. Všechny se postupně zlepšovaly a předváděly výborné zákroky. O to smutnější je, že se jim nepodařilo vyhrát ani jeden zápas, což je za těch cca 15 let co tam jezdím asi poprvé. Tak jednou se to stát muselo…

Výsledky zápasů většinou neodpovídají kvalitě hry v obraně našich hráček, pravidelně nám „utekla“ jedna směna a už jsme se z toho nedostali. Co nás trápilo nejvíc, byly nevyrovnané výkony na pálce. Je to možná dáno systémem tréninku, protože chceme od děvčat určitý styl odpalu a trváme na tom i při pálení ze stativu, což nás malinko limituje oproti ostatním týmům, ale jak bylo vidět, i při tomto stylu se dá pálit na zadní zeď, chce to jen více zapojit hlavu. Tak jen doufejme, že na živý nadhoz jim to půjde lépe.

Takže super víkend, dík tatínkům za podporu a těším se na další akce.

Chuck